Dousková napsala skvělý a drsný recept na přežití
2.11.2011, Klára Kubíčková MF DNES
Nakladatelství Druhé město vydalo román Ireny Douskové, kterým se
završuje Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák. Jmenuje se Darda a jeho čtení
může léčit.
Darda je prostě pecka. Darda je, když vám dá život ránu, a protože vás
napoprvé úplně neodrovnal, přidá další, jako by zkoušel, co vydržíte.
Darda je také název nového románu Ireny Douskové. I ten je jednoduše
pecka. Jindřich Darda se jmenuje manžel hrdinky, herečky Heleny Součkové.
To on jí zasadí první rány. Součkovou to neskolí úplně. A tak přijde
rakovina. Ale žádné plačky.
Darda je volné pokračování knih Hrdý Budžes a Oněgin byl Rusák, jen už
se neodehrává v minulosti, ale právě teď. Dousková glosuje všechno, jak
je jejím zvykem, vyjadřuje se z pozice svého židovství, k Obamovi,
arabskému jaru, české politice, médiím a kulturnímu dění. Přesto to
není deník v pravém slova smyslu, čas od času vyprávění přerve
situace, která by se v obyčejném světě stát nemohla, ale ten psaný
geniálně vypointuje. Třeba setkání dvou silných a podobně zlomených žen
na divadelních záchodcích nebo přímý přenos charitativní akce. Ale
popořádku: Součková má dvě děti, rozvádí se, svěřuje se kamarádce,
pracuje, pláče. Mohl by to být ubrečený román o nešťastné lásce a
zpackaném životě, jakých se v ženské literatuře rodí desítky. Jenomže
není. Z několika důvodů: zaprvé je Dousková opět sarkasticky vtipná,
nejenom vůči ostatním, ale hlavně vůči sobě. Sestřeluje na potkání,
ale ani trochu zle, spíš z pudu sebezáchovy. Protože litovat se by
znamenalo umřít.
Zadruhé prokládá vyprávění svým magickým realismem, hovory se zesnulým
otcem, povídkami, které jí píše kamarádka Julie do nemocnice, záznamem
snů, vzpomínkami na babičku. To umožňuje číst Dardu v několika
rovinách, odkrývat vrstvy života hrdinky, nevnímat ji jen jako herečku,
matku nebo oběť tyrana. A zatřetí: je tu ten pravdivý nadhled. Dousková
je stabilně osobitá v tónu vyprávění, nevysvětluje, proč si to nebo ono
myslí, prostě si došla k životním pravdám a silně si za nimi stojí.
Žádné existenciální krize či otázky po smyslu toho všeho. Mám ráda,
nemám ráda, souhlasím, nesouhlasím, tohle je správné a tohle
nelidské – jasné kategorie, které kdekdo za oponou pokroucených
argumentů dokáže pořádně promíchat. Dousková ne. Má zdravý pohled na
realitu bez intelektuálního mlžení, póz ametafor.
Darda je silná, ironická a zdravá kniha. Její čtení může být svého
druhu terapií. Hlavně pro ženy, které už mají něco za sebou. „Je mi
čtyřicet čtyři let. Jak by mě někdo mohl milovat? A i kdyby. Dokázala
bych mu ještě uvěřit?“ Z Dardy je jasné, že jediný recept na
snesitelný život je nečekat na to, až vás někdo bude milovat, i když je
vám dvacet, nebo šedesát. I v tomhle je prvořadé vystačit si sám.
Vlastně sama.
Irena Dousková Druhé město, 200 stran, 249 korun
Recenze: kniha 90 %